Loupak.cz - Vtipy

Přijde chlap za cikánkou, aby mu věštila z ruky. Cikánka od něho vezme peníze, začne si prohlížet ruku a za chvíli z ní vypadne, že bude žít hodně dlouho. Chlap je spokojen a odchází. Sotva vyjde na ulici, přejede ho auto a je na místě po něm.
Cikánka to vidí z okna a jen tak pro sebe si povídá: „Jak ten čas letí...”

Česká delegace byla na návštěvě v japonské automobilce. Ukazují jim nejmodernější technologii, bezpečnostní prvky a poslední hit - těsnost vozu pro případ pádu do vody. Když došli na konec linky, tam takový starý Japonec do každého auta zavřel kočku.
„Proč to dělá?” ptali se naši.
„To je test těsnosti. Když ta kočka do rána chcípne, víme, že je auto dokonale utěsněno.”
Naši se vrátí domů a hned to zavedou i u nás. Po čase se jdou podívat na výsledky a technik u výstupní kontroly povídá: „Nápad je to dobrej, ale polovina koček nám do rána vždycky uteče.”

„Cikáne, od čeho tak smrdíš?”
„Ale, od práce.”
„A co děláš?”
„Hovno.”

Proč mají Somálci rádi mouchy?
Používají je jako letadla.
A víte, proč mají rádi obzvláště masařky?
Protože jsou dvousedadlové.

Nerozluční přátelé Old Šutrhand a Víno2 jdou na bizony, když se před nimi objeví had.
„Pozor, zmije!” vykřikne indián.
„Neblázni,” zasměje se běloch, „kde by se tu vzalo takový fáro?”

„Nikdo mi nebude nadávat do psů!” rozlítil se na neomaleného cizince indiánský náčelník. „Okamžitě opusťte náš tábor! Domluvil jsem. Haf.”

„Kohn, příteli, otázečku: Kolik by snědli pěkně vypečenejch rohlíčků na lačný žaludek?”
Kohn se zasní: „Tak tři, čtyři.”
„Prdlajs, jeden!” směje se Roubíček. „Ostatní by už nejedli na lačno!”
Kohn přijde domů: „Sára, kolik bys snědla rohlíčků na lačno?”
„No, sotva jeden,” je překvapená Sára.
„To je škoda,” říká smutně Kohn, „mohl jsem ti říct bezvadnej vtip.”

Jak se řekne japonsky prodavačka?
Šidilidi.

Proč není anglický podnikatel 9 měsíců v roce k zastižení?
Protože je Winter.

„Prosím snažně o podporu... Byl jsem členem putovní kapely, ale jsem od narození smolař. Kapela se rozešla a já zůstal v cizím městě úplně bez peněz...” šnoruje židovský žebrák.
Pán domu ho poslouchá s jistou nedůvěrou: „Tak vy jste muzikant. A na jaký nástroj hrajete?”
Šnorer se chvíli rozmýšlí a pak řekne: „Na lesní roh.”
Pán domu se usměje, otevře skříň, vyndá z ní lesní roh a podává ho šnorerovi: „Tak mi na něj něco zahrajte!”
Šnorer si hluboce povzdechne: „Tak to vidíte, jakej já jsem smolař! Ze všech možnejch nástrojů musíte mít doma zrovna lesní roh!”